Chcete vědět něco o Tunisanech, dopravních prostředcích a čeho se raději vyvarovat?  ... tak klikněte ZDE!

Oficiální název: Tuniská republika
Rozloha v km²: 15 610
Obyvatelstvo: 9 156 000
Hustota zalidnění na km²: 55
Hlavní město: Tunis
Politický systém: republika
Prezident: Zín al-Ábidín Ben Alí
Měna: 1 tuniský dinár = 1 000 milimů
Jazyky: arabština, francouzština
Náboženství: muslimové 98%, židovská a křesťanská menšina
Podnebí: mírné na pobřeží, ve vnitrozemí velmi suché
Průměrná teplota v Tunisu: 10°C v lednu do 26°C v srpnu
Povrch: hornatý sever, step ve středu země, poušť na jihu a oblast sahelu na severovýchodním pobřeží
Využití půdy: orná půda 30%, pastviny 19%, lesy 4%, ostatní, zejména poušť 47%
Hlavní zemědělské produkty a těžené suroviny: pšenice, ječmen, olivy, rajčata, datle, dřevo, citrusové plody, dobytek, ryby, víno; ropa, zemní plyn, fosfáty, sůl, rudy železa a olova
Hlavní hospodářská odvětví: hornictví, cestovní ruch, textilní a potravinářský průmysl, zemědělství, zpracování ropy a fosfátů, výroba cementu a oceli
Vývoz: surová ropa a ropné výrobky, fosfáty, textil a oděvy, kožené zboží, olivový olej, víno, ryby a korýši, obilí, ovoce, hnojiva
Roční příjem na hlavu (v USD): 1 541
Nárůst obyvatel (na tisíc ob.za rok): 20
Průměrná délka života: muži 70, ženy 74

            Africká země při Středozemním moři má pokrokovou islámskou společnost, v níž se mísí evropské kulturní vlivy.

            Féničtí obchodníci ze Sýrie a Libanonu poprvé přistáli na jasmínem provoněném pobřeží Tuniska kolem roku 1200 př.n.l. a roku 814 př.n.l. tam založili město Kartágo, které se stalo sídlem jedné z největších a nejbohatších starověkých říší. Roku 146 př.n.l. však bylo Římany zničeno. V následujících stoletích docházelo k invazím Vandalů, Byzantinců, Arabů, Turků a nakonec Francouzů. Nyní zemi každoročně postihuje invaze 3 milionů turistů, jež lákají překrásné pláže, skvělé turistické služby a památky starých kultur.

            Cestovní ruch je jedním z pilířů tuniského hospodářství. Značné příjmy plynou i z ropy, která se těží na Sahaře poblíž alžírských hranic, a z fosfátů. Tyto nové zdroje odsunuly na vedlejší kolej tradiční zemědělství. Ale po kolísavých cenách ropy a fosfátů na světových trzích se zemědělství opět začalo vzmáhat a dnes zaměstnává 40% práceschopného obyvatelstva.

            Tunisko bylo od roku 1881 do vyhlášení nezávislosti 20. března 1956 pod francouzskou nadvládou. O rok později byl svržen bej (král) Sidi Lamine a Tunisko bylo prohlášeno republikou. Prezidentem se stal Habib Burgiba, který stál v čele osvobozeneckého hnutí již od 30.let. Roku 1987 byl svržen nenásilným státním převratem.

            Život Tuniska se soustřeďuje hlavně do severovýchodních oblastí při Středozemním moři. Do severního Tuniska pronikají od západu výběžky Malého Atlasu a od jihovýchodu pásmo Saharského Atlasu, jehož pokračováním je Tuniský Atlas s nejvyšší horou země Sambo (1 544 m). Hornatý a relativně vlhký sever je vhodný pro zemědělství, které prosperuje hlavně v mezihorských údolích. Nevysoké hory se zelenají listnatými lesy, v nichž převládají duby včetně dubu korkového. Severní a východní hranici státu tvoří mořské pobřeží s hlubokými zátokami a četnými ostrůvky. Pobřežní nížina na jihu a směrem do vnitrozemí přechází v soustavu plošin a proláklin(šottů), které se v zimě mění ve slaná jezera. Za letního sucha a veder je pokrývají tlusté solné kůry. Horký jih Tuniska vyplňuje písčitá a kamenitá Sahara. Monotónní krajinu oživují pouze oázy s artéskou vodou, jež vyvěrá ze skalních puklin.

            Malebné tuniské pobřeží láká turisty několika moderními lázeňskými a rekreačními středisky, jako jsou města Tunis, Bizerta, Nabeul, Hammamet, Sousse, Monastir a Sfax. Zvlášť velkému zájmu návštěvníků se těší mys Bon, považovaný za zahradu země, kde rostou pomerančové a citrónové háje, pěstuje se tam mimóza, magnólie, jasmín a růže. Jižněji podél východního pobřeží v okolí lázeňského města Sousse a přístavu Sfax se nacházejí sady a olivové háje. Tunisko je pátým největším světovým producentem olivového oleje. Podél  pobřeží se táhnou malé ostrůvky. Jedno z největších rekreačních středisek pak leží na ostrově Jerba na horkém jihu země.

            Vnitrozemské horské oblasti zvané dorsale oddělují pobřežní oblast tell od centrálních náhorních plošin, z nichž povrch klesá do oblasti šottů. Šotty jsou bílé solné pánve, někdy situované i pod hladinou moře, které se po dešti mění v bažiny, ale v létě jsou vyschlé a vyprahlé a září zvláštním leskem. Úrodné oázy se zelenají palmovými háji. Odtud vyjíždějí turisté na Saharu, zasahující jižní části Tuniska.

            Většinu obyvatel země tvoří arabsky mluvící muslimové. Úředním jazykem v Tunisku je arabština, ale mnoho obyvatel hovoří francouzsky. Více než polovina obyvatel žije ve městech, jež se nacházejí zejména podél východního pobřeží od Bizerte po Sfax. V této oblasti leží i hlavní město Tunis.

            Ve městech stále žije menší počet Evropanů, zejména potomci francouzských a italských osadníků. Ale většina Evropanů opustila zemi po vyhlášení nezávislosti, kterému předcházela v 50.letech partyzánská válka. V zemi žijí nepočetní Řekové, Španělé a Sicilané. V Tunisku je rovněž židovská komunita (asi 1% obyvatel). Židé jsou soustředěni převážně v okolí Tunisu a Jerby. V horách ve středu a na jihu země žijí původní původní afričtí obyvatelé, nepočetní Berbeři, a v pouštních oázách i černí potomci bývalých otroků ze subsaharské Afriky.

            Rozmanité přírodní zdroje Tuniska zaručují obyvatelstvu relativně dobrou životní úroveň. Mezi bohatými a chudými stále existuje hluboká propast, kterou se vládní projekty snaží částečně překlenout. V posledních letech se zlepšila zdravotní péče. Tunisko má jeden z nejlepších vzdělávacích systémů v Africe, jenž zaručuje bezplatné vzdělání od základních škol až po univerzity.

            Průmysl se rozvíjí a využívá místní zdroje rud železa, olova, zinku, ropy, zemního plynu a fosfátů. Tunisko je však proslulé zejména svými tradičními řemesly. Vázání koberců je organizováno v soukromých nebo družstevních dílnách. Jiným tradičním řemeslem je keramika. Jedním z jejích středisek je město Nabeul. Vedle nádobí si získaly velkou proslulost kachle, oblíbené v celém arabském světě. Jsou zdobeny složitými arabeskami a obkládají se jimi interiéry i fasády domů. Zvláště krásné kachle zdobí místní mešity a minarety.

            I když je Tunisko islámskou zemí, není fanatické, a přední fundamentalistická strana Nahda (Probuzení) stojí mimo zákon. Po získání nezávislosti se tuniské ženy osvobodily od závoje. Velká mešita v Kajruvánu z 9.století však patří k nejvýznamnějším muslimským svatyním a její sedminásobná návštěva se údajně vyrovná pouti do Mekky. Tunisko se pyšní bohatou islámskou architekturou a krásnými mešitami v Tunisu, Sousse, Sfaxu a Kajruvánu.

            Na severu země, například ve městech Dugga, Utika a Maltař, naleznete mnoho významných římských památek. Turisty přitahuje také legendární fénické město Kartágo.

            Tunisko se již před lety podařilo překonat hospodářský útlum, takže v 90.letech hospodářství zaznamenávalo pravidelný růst. Země pomalu spěje k politické a hospodářské liberalizaci. Hlavním obchodním partnerem je Evropská unie, s níž Tunisko uzavřelo dohodu o partnerství.

POVRCH

Zeměpisně lze členitý povrch Tuniska rozdělit do čtyř velmi odlišných oblastí, na hornatý sever, step ve středu země, poušť na jihu a oblast sahelu na severovýchodním pobřeží.
            Dvojitý řetěz pohoří, Tellský a Saharský Atlas, postupuje od jihozápadu k severovýchodu a vybíhá na poloostrov Cap Bon. Bývá označován jako Tuniský hřbet ( La Dorsale). Hory jsou poměrně nízké , s velkými údolími. Nejvyšší vrchol Tuniska, Jebel Chambi je vysoký 1 544 m, leží v těsné blízkosti alžírské hranice. Ve výšce nad 400m.n.m. se nachází jedna třetina tuniského území.
            Severně od Tuniského hřbetu se nachází tell, nejzalesněnější zároveň nejúrodnější část Tuniska. Na severu jsou masivy Krumírie a Mogod s častými dešti.
            Střed Tuniska zaujímá step, od Tuniského hřbetu sahá až ke Gafské pahorkatině. Náhorní planina je porostlá trávou a je vhodná pro pastevectví. Deště jsou tu méně časté a nepravidelné.
            Na východě přechází step do úrodné pobřežní roviny. Je označována sahel (arabsky pobřeží). Hospodářsko politickými středisky jsou tady Sousse, Monastir a Sfax. Patří sem i ostrov Jerba a okolí Zarzisu.
            Směrem na jih pokračuje polostepní oblast, oddělená os Sahary malým pohořím Ksúr. Jižní, předpouštní část Tuniska vyplňují solná jezera, po větší část roku vyschlá, Chott El Jerid, Chott El Rharsa, Chott El Fejej a další. Tady může turista zažít úžasný úkaz faty morgány.
            Okolo solných jezer se rozkládají nekonečné palmové háje oáz Nefty, Tozeuru a Kébilie. Za nimi pokračují jednotvárné písečné duny směrem k jižní oblasti přesypů – ergu.

VODSTVO

            Řeky jsou jen na severu země, kde je dostatek srážek. Jedinou řekou, která nikdy nevysychá je Mejerda, největší a nejdůležitější řeka Tuniska. Protéká severním Tuniskem, je 424 km dlouhá, z toho 373 km na tuniském území. Pramení v alžírských horách a vlévá se do §středozemního moře u Ghar El Melhu. V létě. Kdy její přítoky vysychají, klesá její hladina velmi nízko. V době dešťů je nebezpečná. Povodí Mejerdy s přítoky zaujímá rozlohu cca 16 000 km² a hraje důležitou roli v tuniském hospodářství.
            Ve středu země a na jihu jsou jen drobné toky, které v období sucha vysychají a tvoří údolí vádí (oued), končící v bezodtokých slaných jezerech. V době dešťů se vádí naplňují vodou.
            Tuniská jezera mají slanou vodu. Jejich původ je nejasný, snad jsou to pozůstatky někdejšího saharského moře. V době sucha vytváří sůl nad vodou silnou krustu, po které mohou přejít i karavany, v zimě se solná vrstva rozpouští. Jezera, šoty, jsou velmi rozsáhlá, Chott El Jerid má rozlohu 5 000 km², Chott El Gharsa 1 300 km².
            Nesmírný význam pro stepní a předpouštní oblasti mají spodní sladkovodní prameny. Voda se čerpá na povrch artéskými studněmi a rozvádí zavodňovacími kanály (segujas). Na zavlažovaných místech vznikají bujné oázy Nefta, Gabes a další.

PODNEBÍ

            Podnebí jednotlivých oblastí se značně liší. Na severu převládá mírné středomořské klima, podobné francouzskému Azurovému pobřeží. Léto je horké, zima mírná a dlouhá. V srpnu je průměrná teplota 26-27°C, v lednu 11-12°C.
            Směrem do vnitrozemí nastupuje kontinentální klima se značnými teplotními rozdíly, v zimě 12-13°C, v létě 32-33°C. Vliv Sahary se projevuje v létě suchým a teplým větrem scirocco, který neobyčejně zvyšuje teplotu, ve stínu bývá až 48°C. Jeho protějškem je chergui, vlhký vítr od moře.
            V horách klesá v zimě teplota někdy pod nulu, sníh se však udrží velmi krátce.
            Ve střední části Tuniska je přechodné klima, průměrná teplota v červenci je 28°C, v lednu 11°C.
            Na jihu je typické saharské, pouštní podnebí, v létě průměrně 32°C, v zimě 9-12°C.
            Nejvíce vodních srážek je na sever od řeky Mejerdy (říjen až květen), ve střední části země je mnohem menší počet srážek. Na jihu Tuniska jsou srážky velmi vzácné.

JAZYK

            Úředním jazykem v Tunisku je spisovná arabština, jazyk starých Arabů, kterým byl zapsán Korán, dnes obohacený množstvím nových výrazů. V běžném denním styku se užívá tuniské hovorové arabštiny, která se od spisovného jazyka značně liší, je však blízká hovorovému jazyku, který se užívá v sousedním Alžírsku a Maroku. V posledních letech proniká tento jazyk i do literatury.
            Arabština je jazyk semitský, který se v 7. století s arabskými výboji rozšířil po Arabském poloostrově, řadě oblastí Středního východu a po severní Africe. Původní obyvatelé Tuniska obohatili jazyk arabských dobyvatelů o berberské výrazy a za francouzského protektorátu se projevil vliv francouzštiny. Dnešní tuniská arabština má mnoho výrazů italského a španělského původu.
            Jazyk je velmi složitý, zejména v písmu. Píší se pouze souhlásky, samohlásky se naznačují formou apostrof. Arabská abeceda má 28 znaků, komplikuje se však množstvím kaligrafických prvků (písmo naschi a písmo kúfské). V roce 1970 byla provedena reforma psané tuništiny, například dj zaměněno za j : místo Djerba se píše Jerba.
            Na tuniském venkově se stále, byť v omezené míře, používá berberského  nářečí
            Francouzština zůstává stále druhým jazykem země a je velmi rozšířená. Je povinným cizím jazykem ve školách, používá se v administrativě, při vysílání v rozhlase. Francouzsky se tiskne mnoho novin a časopisů. Až na nejizolovanější oblasti Tuniska se s francouzštinou lze dorozumět v celé zemi.
            Označení ulic, silniční směrovky i úřední dokumenty jsou psány dvojjazyčně, arabsky a francouzsky.
           V poslední době se v Tunisku značně rozšířilo i používání němčiny.