Kartágo
6. 7. 2005

...Zpět...

Podle pověsti založila město okolo roku 800 před naším letopočtem Elissa, sestra týrského krále Pygmaliona, známější pod jménem Dídó. Když dal Pygmalion úkladně zavraždit jejího manžela, opustila Elissa se skupinou Týřanů Fénicii a přistála u břehů severní Afriky. Na místním panovníkovi Berberů si vyžádala pro založení svého města tolik země, kolik zabere jedna volská kůže. Panovník souhlasil a chytrá královna dala rozřezat kůži na uzoučké proužky, jimiž vymezila prostor. Místo se pak jmenovalo Nové město (Kart Hadašt), z čehož posléze vzniklo Kartágo. Chráněno z jedné strany mořem s obchodním a válečným přístavem, z druhé strany vysokou hradbou, uzavíralo ve svém středu mocný hrad na pahorku Byrsa. „V pozadí se zvedal na širokých základech palác, vystavěný ze žlutě skvrnitého numidského mramoru, ve čtyřech stupňovitých patrech,“ popisuje Byrsu Flaubert, který vychází ze zápisů antického historika Polybia. Polybios se zúčastnil třetí punské války a viděl hořící trosky zničeného Kartága.

V době rozkvětu Kartága usilovali o dominantní postavení ve Středomoří Řekové a podnikali na Kartágo neúspěšné nájezdy. Daleko obávanějším protivníkem se však stal vzmáhající se Řím. Ve třech punských válkách Římané Kartagince porazili a v roce 146 před naším letopočtem slavné město zničil a srovnal se zemí Publius Cornelius Scipio mladší, který si tímto činem vysloužil přídomek Africanus.

Za Caesarea bylo Kartágo opět obydleno a znovu se stalo hlavním městem, tentokrát římské provincie Afriky. Bylo současně třetím nejdůležitějším městem římské říše po Římu a Antiochu.

V polovině 5. století našeho letopočtu jej ničily nájezdy Vandalů a v 7. století jej úplně zničili Arabové. Sloupy i jiné