☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺☻☺
Féničané založili osadu Rous Penna, která se za římského období jmenovala Ruspina. Tady vybudoval Caesar svou základnu, když přišel dobýt Egypt.
Z římské ruspiny se zachovalo bohužel velmi málo. V 8. století opevnili pobřeží Arabové proti nájezdům křižáků z moře. Z té doby pochází pevnost Ribat, která se jediná zachovala z původních tří pevností. Ribat dali postavit v roce 796 kairouánští Aghlabité jako klášter rytířského řádu. Když pak v 11. století odešli Fátimovci z Kairouanu do Mahdie, převzal Monastir úlohu svatého města muslimů. V té době sem proudili tisíce věřících poutníků. V 16. století Monastir okupovali Španělé, pak Turci.
3. srpna 1903 se tu narodil první tuniský prezident Habíb Bourguiba, který se zasloužil nejen o celou zemi, ale zejména o rozkvět svého rodného města.
Obranná pevnost byla vystavěná v roce 796. Dnes je zpřístupněna veřejnosti částečně jako přírodní scéna, částečně jako muzeum.
Ribat leží kousek od metra, kterým jsme se my dopravovali. Je to mnohem větší pevnost než v Mahdii. Z její věže je krásný výhled na celé město, přístav a mauzoleum.
Vedle Ribatu je stará mešita a nedaleko od něho leží novější.
V nové části města vyniká nádherná Bourguibova mešita, vystavěná v roce 1963 podle vzoru mešity Hamouda Paši v Tunisu. Mešita je příkladem zjemnělého tradičního umění a zachovává starý stavební sloh. Obrovský modlitební sál je zaklenut kruhovými oblouky, strop nese 86 sloupů z růžového mramoru. Pře mihrábem se zvedá kopule zdobená zlatou mozaikou a onysovými sloupy. Do mešity se vchází devatenácti branami ze zdobeného týkového dřeva, je to dílo uměleckých řemeslníků z Kairouanu. Na západní straně střeží dva osmiboké pavilony vstup na hřbitov, kde se nachází Kouba, svatyně s náhrobkem Sidi El Mezriho, patrona města. Malé bílé hroby muslimského hřbitova se táhnou odtud až k pobřeží a působí na Evropana půvabem bez melancholie a smutku. Za nádvořím se lví kašnou je mauzoleum Bourguibovy rodiny, krásná čtyřboká stavba, nad níž se zvedá zlatá kopule. Po stranách jsou dva stejné štíhlé minarety.
V mauzoleu neleží jenom rodina Bourguibi, ale je zde i jeho hrobka. Ta leží v hlavním sále. Ve vedlejších místnostech se můžeme podívat na jeho podobiznu, oblečení, stůl. V další místnosti jsou hroby jeho rodiny. Udivilo nás, že je celý areál mramorový, nejen uvnitř, ale i zvenčí.
První prezident nezávislé republiky Tunisko se narodil 3. srpna 1903 v Monastiru, v rodině důstojníka bejovy armády. V Paříži vystudoval práva, která ukončil roku 1927. Téhož roku se vrátil do Tunisu, kde započal svou advokátní praxi. Velice se věnoval politice, stal se členem Tuniské konstituční strany Destúr, založené v roce 1920. Když se přesvědčil, že ideologie Destúru nemá za cíl nezávislost Tuniska, s touto stranou se rozešel.
Jako vůdčí člen mladé tuniské inteligence založil v roce 1932 časopis Action Tunisienne a 2. března 1934 novou politickou stranu Neodestúr. Byl vynikající řečník a svým neohroženým vystupováním ze nezávislost své země si získal neobyčejnou popularitu u širokých vrstev a pojmenování le combattant supreme, tj. nejvyšší bojovník. Nově založená strana Neodestúr se dostala brzy do čela národně osvobozeneckého boje, což se vůbec nelíbilo francouzské správě.
Bourguiba jako generální tajemník této strany byl se svými spolupracovníky ještě v roce 1934 zatčen a na dva roky deportován na Saharu. Po propuštění však neustal ve své politické činnosti za osvobození země, která byla předznamenána stávkami, sabotážemi i atentáty. Bourguiga byl znova zatčen a v letech 1938-1942 vězněn ve Francii. Po propuštění žil v ilegalitě a konečně v roce 1946 opustil Tunisko. Pro myšlenku nezávislosti Tuniska se snažil získat spojence cestování po Evropě, Blízkém východě i Spojených státech amerických.
Když se po těchto cestách vrátil do vlasti, byl francouzskými koloniálními úřady znovu uvězněn a propuštěn až v roce 1954.
Potom co Francie uznala 20. března 1956 nezávislost Tunisky, byl Bourguiba zvolen předsedou první tuniské vlády. V roce 1959 byl zvolen prezidentem Tuniské republiky poprvé na období pěti let, 96 % hlasů byl zvolen prezidentem v roce 1964 podruhé. 18. března 1975 byl zvolen 99,85 % hlasů prezidentem Tuniské republiky na doživotí. Ovlivněn názory Gándhího a Néhrúa vybudoval vlastní politickou doktrínu-bourguibismus. V listopadu 1987 byl zbaven moci a pokojný převrat položil základ právního státu v Tunisku.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
☻▲☺
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|||
☻▲☺
☻▲☺
