Sidi Bou Said
6. 7. 2005

...Zpět...

Předměstí Tunisu, 20 kilometrů od centra, spojené tratí TGM (stanice Carthage – Amilkar). Městečko dostalo jméno podle světce, Sidi Bou Saida, který byl přítelem svatého Ludvíka a ve 13. století zde zemřel. V 16. století obsadili město Španělé, po nich přišli muslimové vypuzení z Andalusie a přinesli s sebou umělecký sloh této země. Sidi Bou Said dostalo modrou a bílou barvu. Obklopeno mimózami, eukalypty a cypřiši získalo městečko nezapomenutelný půvab, který sem láká umělce z Tuniska, Francie i odjinud. Proto bývá nazýváno tuniským Sain-Tropezem.

Proslulou kavárnou Café des Nattes, kde se scházejí mladí Tunisané, aby si tu vykouřili šíšu, dnes zaplavují turisté. Kavárna má originální sál, místo stolů a židlí jsou kamenné estrády pokryté rohožemi z halfy, na kterých se pohodlně odpočívá.

Marabout světce Sidi Bou Saida má čtyři bílé kopule a je zdobený modrým dekorem. Palác z minulého století, Dar Zarrouk, byl upraven na hotel. Modrobílé městečko Sidi Bou Said je malebně rozloženo na vysokém skalnatém pobřeží. Vystoupíme-li se na nejhořejší terasu, dostane se nám odměnou nádherný výhled na Tuniský záliv a oba charakteristické vrchy Bou Cornine a Zaghouan.

Malebně působí také zdejší súky, vroubící strmé uličky. U všech stánků převládá typický výrobek zdejších uměleckých řemeslníků, modrobílé, kulovité a prolamované ptačí klece. Kromě stánků jsou k dostání i na každém bazaru a v nejrůznějších velikostech.

Čtvrtý týden v červenci se slaví v Sidi Bou Said svátek zvaný Kharja k poctě patrona města. 

V Sidi Bou Said jsme se kromě uliček a súku byly podívat v domě jednoho právníka. Viděli jsme jak zařízení domu, tak typické oblečení pro svatbu a z vyhlídky nejen na Sidi Bou Said, ale až do Tunisu.